Nadčasová paradigmata výchovy a vzdělávání

Spojme své síly a chopme se tohoto vznešeného poslání!

Pedagogická avantgarda: Nadčasová paradigmata výchovy a vzdělávání

Nedirektivní a aktivní výchova a vzdělávání:

Základní pilíř, jenž spočívá v následování všech bytostně důležitých životních procesů dítěte, zaštiťuje průběžnou harmonizaci jeho vrozených předpokladů a potenciálu.

Ústředním tématem je celostní rozvoj, v jehož rámci se posiluje tvořivost, zodpovědnost a sebehodnota.

Autonomní učení :

Děti mají nepřetržitě příležitost aktivně vstupovat do vlastního učebního procesu, kterým se samostatně formují.

Nabízí se takové zázemí, v němž má každý dětský průzkumník možnost učit se dle vlastního tempa a rytmu.

Připravené a uvolněné prostředí :

Prostředí je navrženo tak, aby vnější úpravou i vnitřním obsahem sloužilo dítěti a jeho potřebám. Je to prostor inspirovaný myšlenkami a zkušenostmi Marie Montessoriové jakož i letitou praxí Pestalozziho experimentálního centra. Autonomie dítěte a dynamika samostatného objevování světa i sebe sama v něm jsou vodítky, kterými se příprava takového prostředí řídí.

Jaké jsou charakteristiky autonomního učení:

• Podpora autonomie: Dětem je dána svobodná možnost učit se z činností, pro něž se samy rozhodnou, čímž se v nich současně probouzí a podněcuje zodpovědnost za vlastní konání.
• Přirozená povaha zkoumání: Díky kvalitám připraveného prostředí se při velkém počtu dětí může každé z nich věnovat svým zájmům a současně mít k dispozici širší zázemí a početnější příležitosti k získávání dalších vysoce hodnotných a souvisejících zkušeností trvalého rázu.
• Celostní vývoj: Nepřetržitě je přítomna snaha o průběžné navozování rovnováhy mezi tělesnými, emočními, sociálními i kognitivními dovednostmi dítěte.
• Aktivní účast studentů

• Učební procesy provázené duchem spolupráce
• Zosobnění vzdělávacího procesu prostřednictvím projektových prací vycházejících z osobních zájmů jednotlivce
• Přítomnost dospělého doprovodu, který bere v potaz individuální rytmus dítěte, míru jeho zralosti a zkušeností
• Učení podložené konkrétní činností jako základ pro tvorbu a rozrůstání neuronální sítě a přirozené rozšiřování kognitivního aparátu dítěte.

Průkopnický výchovný a vzdělávací koncept klade důraz na tvorbu takového prostředí, které bude respektovat a dále posilovat a vyživovat lidský potenciál. Uplatňováním nedirektivity a aktivní výchovy a vzdělávání a prostřednictvím dynamiky autonomního učení s důrazem na vlastní sebepoznání se v rámci tohoto konceptu nejen předávají znalosti, nýbrž v něm vyrůstají a formují se celiství jedinci, kteří dokážou čelit výzvám současného světa při zachování důvěry a tvůrčího impulzu. S ohledem na tradičnější modely výchovy a vzdělávání tento avantgardní koncept nutně předpokládá potřebu zásadního posunu a vývoje.

Tento druh výchovy a vzdělávání je sám o sobě cestou proměny a ukrývá v sobě bohatý pramen myšlenek a obsahů, jimiž přispěli velcí učenci a myslitelé. Mezi jinými to byli John Dewey, Célestin Freinet, Maria Montessoriová, Paulo Freire, Ivan Illich, Lev Vygotskij, Arthur Janov, Jean Piaget a Howard Gardner. Ti všichni se naprosto zásadně zasloužili o koncept "nové výchovy a vzdělávání". Vychovatelům, vzdělavatelům i rodičům jejich výzkumy nabízejí široký rozhled a možnosti jak do hloubky proniknout ke zkušenosti a prožitku studenta a jak porozumět jeho schopnosti se učit.

Všichni výše zmiňovaní autoři nejenže přispěli svými novátorskými teoriemi, ale rovněž inspirovali vznik vzdělávací praxe, která se opírá o vědecké poznatky z oboru neurologie a psychologie. Díky takovým myslitelům jako byli nebo jsou Antonio Damasio, Humberto Maturana, Lynn Margulisová, Carl Sagan, Paul MacLean a Thomas Kuhn, jsme mohli v mnohem širších souvislostech porozumět povaze a průběhu učebního procesu a také rozvoje lidské bytosti. Obzvláště výrazným zastáncem nedirektivního vzdělávání byl Carl Rogers, který důrazně poukazoval na skutečnost, že centrum veškerého vzdělávacího procesu sídlí uvnitř jedince samotného, a propagoval učební proces vedený vlastní hmatatelnou zkušeností.

Jako příklady iniciativ, které tuto vzdělávací filozofii uvedli do života, jmenujme Pestalozziho experimentální centrum v Ekvádoru (1977‒2005) a kostarickou Casa Sulà (2016‒2023). Obě tato zařízení byla postavena na principech nedirektivního vzdělávání a autonomního učení. Do téhož výčtu zapadá rovněž práce Laboratorio Autodidacta, které zpoza téže filozofie doprovází procesy domácího a komunitního vzdělávání. Všechny tyto podniky jen potvrdily, že jakmile náš doprovod dětem a dospívajícím nabízí možnost učení vedeného jejich vlastními popudy a potřebami, jak děti, tak i dospívající nám přímo rozkvétají před očima, neboť prostředí, ve kterém se vynacházejí, respektuje jejich vlastní rytmy a to vede k průběžnému uspokojování jejich autentických vývojových potřeb.

Veškeré didaktické pomůcky a materiály jsou určeny k samouckému využití a ke zkoumání a k uchopování vlastních zkušeností, k řešení problémů a k samostatnému rozhodování.

Montessori materiály jakož i celá řada dalších pomůcek, které se osvědčily v různých jiných kulturách, svou povahou zprostředkovávají hlubinné a plnovýznamové učební procesy provázené smyslovými a praktickými zkušenostmi a prožitky. A svým ustrojením se nesoustředí pouze na zachování autonomní povahy učení, nýbrž současně podporují rozvoj zásadních kognitivních, emočních a sociálních dovedností.

Tato inspirativní cesta dává obzvláště vyniknout smyslu pro přináležitost, neboť vzhledem k respektu k individuálním odlišnostem je naprosto otevřena všem dětem bez rozdílu. a děti tu mají možnost si na vlastní kůži, naplno a jedno po druhém prožít všechna svá období..

Vzít tyto nadčasové úhly pohledu za své představuje skutečné dobrodružství, při kterém se zasévají semínka potenciálu lidskosti a z nich posléze klíčí a roste lidská mysl obdařená zvídavostí a tvořivostí a rodí se udatná srdce připravená v důvěře probádávat svět.